Reference

 

Co Vás k Cestě přivedlo?

Vlastní zvědavost, touha po sebepoznání a jeho prohloubení, zkusit si něco nového.

 

Jaké bylo pro Vás první sezení? 

První sezení bylo velmi překvapivé. Odhalila jsem nedozírnou představivost, o které jsem ani netušila, že ji někde uvnitř mám.

Jinak to bylo velmi energetizující, uvolňující všechna napětí, radostné.

 

Co Vám to přineslo bezprostředně po něm?

Uvědomění celku, celkového propojení všech forem, intenzivní vědomé prožívání přítomného okamžiku.

Uvědomění si aktivit, které mi pomáhají prožívání tady a teď.

 

Co Vám to dalo nového do Vašeho života?

Ujištění, že je třeba stále hledat, zkoušet popostrčit vlastní růst, nevzdávat se a učit se ze svých chyb, užívat si každou chvíli.

Není kam spěchat, stačí žít tady a teď, vědomě prožívat přítomný okamžik.

 

V dopise jsem si sama sobě napsala: Nespěchej žít. Žiješ tady a teď. Teď není třeba spěchat žít.

Žiti je Tebou. Je stále s Tebou, nejde, aby uteklo, je v Tobě.                                    Hana Č.

 

 

Určitě mi zahrál na duši Tvůj záměr pomoci svému okolí, přátelům, známým i neznámým najít harmonii, najít svoji vlastní Cestu.

Jelikož jedině skrze spokojené lidi se dá vybudovat lepší společnost-svět. A umět být spokojený, to je cesta. To nás ve školních institucích neučí. Učí nás být úspěšní, soutěživí. Bohužel tento druh úspěchu často nepřináší vnitřní spokojenost.

Cesta, kterou jsem s Tebou zakusila, mi ukázala to, co už vlastně vím.  Musím sama hledat v sobě, zkoušet, věnovat tomu čas. V podstatě mě směřuje k meditaci, k cilenému dýchání, k naslouchání, je to na mě. Jsem na Cestě...                                     Romana V. 

 

 

Moje cesta nabrala, po několika oklikách, kotrmelcích, zastávkách a dalších kopanců od života, ten barevnější směr.  Tahle klikatá cesta byla pro mne velmi důležitá.  Začal jsem se na život koukat o něco jinak, jinak brát sám sebe. Když se to všechno, z mého pohledu, otočilo z šedi a smutku do veselejších barev, našlo mne to o něco silnějšího a vyrovnanějšího než dřív a i do budoucna méně zranitelného. Těžko rozdělovat, co je příčina a co následek, ale neřeším to, hlavně že to tak je a cítím se v tom dobře. Na naše sezení si pořád velmi dobře pamatuju, díky jejich intenzitě, otevřenosti mi sezení hodně daly - i když jsem Tě asi připravil o dost nervů a s některými mými názory a postoji jsem napínal Tvojí trpělivost :o) DĚKUJU moc za všechno.                 Bohuslav M.

 

 

Cesta mi dala tebe a sebe...:) 

Vrátila mě k poznání, že moje tělo je moudré a samo nejlíp ví, jak se uzdravit. Dala mi stav bez myšlenek, krásný vnitřní klid a smíření, nalezení a pochopení svého "středu", kam se můžu od té doby spolehlivě obracet. Asi nejdůležitější pro mne bylo druhé setkání, kdy jsme otevřely moje velké celoživotní téma pocitu viny. Mám pocit, že jsem se díky tomu zbavila obrovského břímě, což se podepsalo i na fyzické stránce.

Každé sezení bylo provázeno velkými emocemi a tak nepokrytě přiznávám, že jsem po něm byla utahaná, jak kůň...:) Každopádně s přibývajícím časem si čím dál tím víc vážím toho, jak dobrým a empatickým průvodcem jseš a jak velký kus práce jsme společně udělaly. Mám se moc dobře, vědomě a vím, jak je pro mě důležité najít si chvilku pro sebe...prostě si cestuju pomalu a zlehka, ale častěji:) děkuju Ti,

                                                                                                                                        Daniela H